Štěňata - návrat ztracené "myši" - 31.01.2003

  eMerite

 

          No vida, to mi to dlouho nevydrželo. Sice jsme se psíků hezky zbavili, ale zase občas je dobrý zjistit, jak žijí. A jelikož moji kolegové (lépe řečeno kolegyně) jsou shnilí a líní, prostě státní úředníci, ani je, přes opakované zvaní, nenapadlo se na štěňata přijít podívat. A pak brečí, že je neviděly.

          Tak jsem přemluvil K.ate, aby popadla tu svoju, Eimy (ve starších zápiscích známou jako Andinku) a stavila se za mnou do práce na kafe. Beztak jsou prázdniny, čas má, dá si kafe nebo čaj, poklábosíme a obejdeme se psem barák, ať se všichni chytnou za nos.

          A taky, že jo. Pravda, že to byla asi největší událost týdne, čert vem nějaký občany s jejich malichernejma problémama, v širším záběru pak krize v Iráku, volby prezidentů a takový šaškárny, šťěně na ouřadě, to je důvod k pozdvižení, nebo minimálně k otevření ledničky a psa přecpání všelijakejma šunčičkama a sejrečkama. A to vono se zas nenechá moc přemlouvat.

          A hlavně potvora vyrostla a změnila barvu, kdo ví, v čem ju K.ate pere, Perwoll to asi nebude :o)

          Ale ten zločineckej černej čumáček jí zůstal (psici, ne K.ate).

 

Egi